Mládí a stáří

   Stáří se nevysmívej - vždyť k němu směřuješ.

   Mládí se neodvažuje pohlédnout do zrcadla svědomí, když se vydává na cestu spravedlnosti, zatímco starý věk se v něm zhlíží - v tom tkví celý rozdíl mezi těmito dvěma údobími.

   Šedesát let je pro šedesátníka přiměřené stáří.

   Být ve dvaceti chytřejší než celý svět - znamená prostě být mladý. Po třicítce být moudrý - znamená stárnout.

   Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu před stářím. Děti odmlouvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.

   Ze všech lidských neduhů má nepochybně nejdelší průběh stárnutí. Trvá vlastně celý život, od narození až do smrti.

   Mládí by mělo začínat láskou k životu.

   Padesátka je věk, ve kterém se člověk v poměrném mládí dožívá úctyhodného stáří.

   Mladí lidé si většinou myslí, že se chovají přirozeně, když se chovají hrubě anebo nezdvořile.

   Každý den pozoruji, jak mládež trpí tím, že neexistují školy, v nichž by se učila žít s lidmi a se světem.